«

»

Jak jsem si užila #kviff

Filmy! Viděla jsem 22 filmů, což není ani obdivuhodné ani rekordní. Mým rekordem je 41. Čím to, že letos tak málo? Nějak jsem si v programu prostě občas nedokázala vybrat. Nic mě nezaujalo a potom se najednou sešly třeba 3 filmy, které jsem chtěla vidět, v jeden čas. Každopádně filmy, které jsem viděla se mi vesměs líbily. Jako jeden z nej bych určitě zmínila Život v jednom dni a jako jeden z těch nejstrašnějších Vodnické zpívánky.

Fronty! Téměř na každý film jsem čekala nějakou tu frontu. Ať už to bylo na lístky a nebo na volný vstup na akreditaci. Letos i tato část MFF byla zvláštní. Před začátkem filmu nebylo výjimkou, že lidé čekali 3 hodiny a ti, co přišli hodinu dopředu již často neměli šanci se do sálu vejít. Můj názor je, že pokud doba čekání přesáhne délku filmu je to opravdu velký opruz.

Twitter! Letošní festival byl pro mě jedinečný hlavně díky Twitteru. Poprvé jsem ho o festivale aktivně využívala a ukázalo se to jako skvělá volba. Měla jsem nejčerstvější informace vždy po ruce a věděla jsem o všem, co se kde šustlo – kdo kam přijede, jaký film je zaručeně ten nej, kde se pohybuje a jak je vysoký @cermak, kde jsou jaké fronty… Prostě super. Výborné bylo taky to, že jsem díky Twitteru poznala spoustu nových lidí. Poprvé jsme se oficiálně sešli na #KVpijatika (viz. 5. den #kviff). S většinou už jsem se ale znala z Cloud café, kde se o nás všechny skvěl starali @vkoca a @mvacha. Kluci ještě jednou velký dík! Bez vás bych si Twitter během festivalu tolik neužila, protože bych měla věčně vybitý telefon :) Virtuální prostředí Twitteru se nám prostě krásně prolnulo s reálným světem a myslím, že každý, kdo přijel na festival a twítoval určitě nikdy nemohl být sám. Stačilo napsat, že se s někým chcete potkat nebo zajít do Cloudu.

Celebrity! Tohle je část MFF, která mě nikdy moc neohromí. Na kviff může být celebritou skoro každý. Ke každému druhému filmu přijíždí delegace herců, režisérů, scénáristů, kameramanů… A už jen to, že je přiveze festivalová AUDI, projdou se po červeném koberci, moderátor vyhlásí jejich jména do mikrofonu a kolem stojí několik security chlapců, z nich dělá celebrity. I když je v Čechách často nikdo nezná, najde se spousta lidí, kteří stojí s foťáky u červeného koberce a čekají, až se jim „hvězdy“ usmějí do objektivu. Každopádně projekcím filmů jejich přítomnost dodává jedinečnou atmosféru a tak za ně buďme rádi :) Ale do Varů nejezdí jen zmíněné delegace, jsou tu i „opravdové“ celebrity, které je zajímavé vidět živě, ale abych se kvůli nim mačkala v davech lidí při slavnostním zahájení před hotelem Thermal, na to kviff navštěvuji už moc let. Ale každý správný filmový fanda by tuhle exhibici měl alespoň jednou za život vidět.

Jídlo! Nejčastěji jsem během festivalu jedla palačinky v Dobrotkách, moje nejoblíbenější je kečupovo sýrová. Párkrát jsem zašla do Woku, kde dělají skvělé rýžové nudle s kuřecím masem. Nevynechala jsem ani oblíbený Kus-Kus a jejich mňamózní těstovinový salát. Kam rozhodně ale příští rok nezajdu? Do pizzerie Mamma mia – pizza spálená, obsluha nepříjemná a záchody znečištěné.

Každopádně byl festival skvělý, jako každý rok a i když nějaké ty faily byly, určitě se dají odpustit! Ještě jednou díky všem, kteří se se mnou na kviff potkali a prohodili byť jen jedno slovo. Bylo to super a doufám, že za rok vás potkám ještě mnohem víc :)

 

  • http://twitter.com/vkoca Vladimir Koca

    Vůbec nemáš zač Kassy, my děkujeme za skvělou společnost v Cloud Café. Snad se budeme potkávat i příští rok :)